Teoreticky by se úroveň mého psaní měla s postupem času zlepšovat. Čím víc toho napíšu, tím vytříbenější budu mít styl… a nebo taky ne. Škoda, že si během týdne nedělám poznámky o tom, co mě kde zaujalo a o čem bych chtěla napsat, jen minulý týden mě to napadlo několikrát. Asi začnu.
Mám bláznivý sny… tuhle jsem letěla nad hejnem delfínů a nějak sem se nekoukala a najednou jsem vrazila hlavou do břicha velryby, co se zrovna vzedmula nad hladinu… Moje sny jsou vážně na pováženou.
Ve čtvrtek myslím že to bylo, jsme šli s N. do Meet Factory na Smíchově (tedy to už nebyl sen ale skutečnost 
, měl tam přednášku jeden chlapík Acampante. Neznala jsem ho, N. mi o něm vyprávěl, bylo to strašně zajímavý. Uvědomila jsem si, že nejdůležitější není talent sám o sobě na určitou činnost nebo tak, ale talent spojenej s tvořivostí, taková nějaká schopnost měnit významy věcí, aby vzniklo nový hledisko, neotřelý a originální pohled na určitou věc, činnost…. jak to jen vysvětlit…No zkrátka kreslit umí kde kdo, málokdo ale umí nakreslit něco, co má nějakou myšlenku a ještě navíc je ta myšlenka podaná v originálním kontextu. Tenhle chlapík to měl, takovou zvláštní neotřelou fantazii. Myslím, že to taky mám, ale jako správná žena se nejsem ničemu schopná stoprocentně věnovat, nikdy se do ničeho neobuju se vším všudy, vždycky zůstávám nad věcí a to mě brzdí… Občas se to povede a já třeba 4 hodiny v kuse hraju na kytaru, nebo něco vyrábim, nějakou sochu nebo tak, ale pak z toho zas vypadnu a dlouho se nic neděje… Je to děs, musím nastudovat nějakou genderovou literaturu, abych to uměla nějak uchopit a zakroutit tomu krkem, jinak ze mě nikdy nic nebude 
Přitom to je tak skvělej pocit nechat se unést. Proč mám v sobě zakódovaný, že činnosti se smyslem samy v sobě nejsou důležitý…
Musím napsat ještě jeden příspěvek o Řecku a zrcadle a tam to vysvětlim….
